Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, rovnající se tíze kapaliny stejného objemu jako je ponořená část tělesa. Archimedes
Definicí potápění by bylo : „Potápění je činost pod vodní hladinou.“ Lidé jsou suchozemští tvorové, ač se najdou i jedinci kteří traví většinu života na vodě, někdy mi to připada, že jsou jak myši na klacku. Tento článek by vám měl přibližit potápění jak freedivigové, tak potápění s přistoroji.
Člověka, pod vodou omezuje jedno, a to je kyslík. Ano kyslík je ve vodě přitomný, ale člověk nemá ustrojí aby jej mohl zachytit, v tom mají ryby převahu. Ryby jsou vybaveny žárby, ty jim pomahají nejen zachycovat kyslík ale také vylučovat oxid uhličitý. Vypadají jako vychlípeniny pokožky s co největším povrchem, umítěna jsou u různých druhu jinak, ale jedno umístění mají společné. Najdete je tam, kde proudí nejvíce okysličené vody. Takovou výhodu lidé nemají. Dýcháme pomocí plic, ty nám umožnujou výměnu plynu mezi krví a okolním vzduchem. Jak jsem již řekl, pod vodou není možné dýchat jako na vzduchu, proto při potápění člověk zadržuje dech, aby pomocí končetin a své se mohl potopit. Takovému to způsobu říkem volné potápění.
Freedivng je tedy vlastně potápění na nádech, je typ potápění bez dýchacího přístroje, tady jen na zásobu vzduchu v plicích. Je označován jako adrenalinový sport, ale ve skutečnosti by adrenalit při tomhle zabíjel. Lepším označením by bylo rekreační nádechové potápění je sportem, většinou se mu lidově říká šnorchování. Určitě to znáte, máte masku a šnorchl, více nepotřebujete. Stačí zmenšit odpor vody na tělu, ryby jsou proto vybaveny hydrodynamickým tvarem a „slizem“ na své kůži. U lidí to funguje podobně, některé porstředky voda nesmyje a voda prodí okolo vašeho těla lépe. Proto se mužete také lépe hýbat, ale ekologům s tímhle radost neuděláte. Jak rád říkávám, chceteli se stát opravdovým freediverem, sáhnete si na pokraj svých možností, často i za ně. Nejlepší výkony jsou na samé hranici lidských možností a lékaři i tak často kroutí nevěřícně hlavami nad tím, co všechno náš organismus snese.
Tento sport je extrémně nebezpečný, jelikož člověk má vrozený instinkt k nádechu, který se při freedivingu uplně tlumí. Takto člověk vyrží další dvě minuty pod vodou. Tom Sietas dokázal pokořit rekord v délce pod hladinou. Vydržel neuvěřitelných 9 minut 15 sekund, stalo se v městě Hamburku v serverním Německu. Nejhlouběji se podíval Dave Mullins, který na nádech pokořil hloubku 244 m. Jen pro informaci, zákony Chorvatska dovolují maximalní leganlí hloubku 40 m. Stalo se Wellinton na Novém Zélandu, záři 23. 2007, s ploutvemi a dynamikou.
Scuba ( jako skratka z anglického Self Contained Underwater Breathing Apparatu – označení pro potápěčský přístroj) neboli potápění s přístroji je ovšem něčím zcela jiným. Je to vlastně hra s tlakem, zde jsou velice vážné znalosti, jelikož při ponoru se dostáváte do cizího nehostiného prostředí a jste zavislí na přístrojích, které vás tam dole drží při životě. Pro Scuba potápění je nutné být držitelem průkazu, existuje několik vyukových systémů. V české republice jsou rozšířené tyto vyukév programy:
CMAS - Confédération Mondiale des Activités Subaquatiques- UDI - United Diving Instructors
- SSI - Scuba Schools International
- PADI - Professional Association of Diving Instructors
- IANTD - International Association of Nitrox and Technical
- TDI/SDI - Technical Diving International/Scuba Diving International
Jak vypada ponor?
Pokusím se vám přiblíži, jak vypada takový ponor a co vše se muže kde přihodit, věř te mi že si užijete nezapomenutelnou zábavu a zážitky. Popis všech duležitých "hraček" najdete na konci článku.
Příprava před ponorem
Taková kontrola není nic složitého, skontrolujeme si výzbroj, jetsli všechno pracuje. Oba oktopusy, jak primární tak záložní. Pak jetsli funguje jaket, jestli máme dost vzduchu. Přejdeme k masce, odskoušíme jestli nám sedí. Poté se mužeme nasoukat do neoprénu. Je to něco neuvěřitelného se tam nacpat, máte pocit, že jste jak v kondomu. Když se tam člověk už konečně nacpe, nejlepší je zdržovat ve stínu, aby jste se nepřehřáli. Jelikož neopren izoluje jak zevnější vlivy tak vnitřní. Velice dobré je se ochlazovat, obzvláště v parných dnech. Nalít si vodu za neoprén, alespon se ohřeje a vám při stupu do vody bude příjemněji. Dalším zábavným elementem, je jak dostat k pasu deset kilo olova a zapnout celý pásek, který se většinou používá. Některé jakety jsou vybaveny závážím, čili tento pás nepotřebujete. Existuje trik, je velice snadný, uchopíte pás za sponu a druhý konec tak aby pás ležel za vámi. Předkloníte se a vytáhne pás na záda, takto nebudete mít problém zapnout sponu. Další obtížní problém, obzvláště pro začátečníky je dostat jaket s bombou na záda. Je to opravdu sranda, ze zemně to amatéři jen tak nedovedou. Chce to uričité zkušnosti, pořádnou sílu, a špatku štěstí. Nejjednoduším způsobem je žaket s bombou položit si na nějaký stul nebo něco vyšího, poté navléct „ramínka“ a šup stím na záda předklonem dopředu. Zapneme suchý zip, všechny ty serepetičky co to jistí a jsme připraveni, ploutve si nasazujeme ve vodě, nebo těstě před vstupem!
Hurá do hlubin
Jdeme na ponor s břehu, s baddym, partákem do pohody. Lidský faktor není dokonalý a těžko spoléhat sám na sebe, lepší je mít někoho kdo by vám pomohl. Tam dole se muže stát všelicos! Belhaní se po šutrech je opravdu zajímavou věcí, budete se bořit a chůze bude obtížná. Ve vodě se vám trochu ulehčí, když budete tak zrhuba po stehna ve vodě, tak si mužete nasadit ploutve. Sám to dokáže jedině zkušený člověk, proto řekněte baddymu aby ste se o něj mohli opřít. Nyní máte z noh ploutve, špatně se snimi chodí, tak tedy chytněte pumpu, to je takové to dlouhé černé něco s dvěmi tlačítky. Ukazováček máte na tom horním čudlíku, který slouží pro vypouštění a palec na tom dolním který slouží pro připouštění vzduchu do žaketu. Napumpujem jaket do plna, nemusíme se bát že by praskl, je proti tomu opatřen pojistkou. Když je jaket plný, mužeme se vrhnout celí do vody, žaket nás bude nadnášet, položíme se jako by na záda a mužeme relaxovat. Dokodu baddy neudělá totéž. Když už jste připraveni odplavejte někde kde budete mít pod sebou alespon metr a půl. Domluvíte se na znacích, protože pod vodou se nedá mluvit. Je to jednoduchá znaková řeč, kterou zvádne i neandrtálec. Nyní můžeme vypustit z jaketu vzduch, měli bychom vypouštět pomalu, ne jít jak kamen ke dnu. Při potopení do větších hlubim může dojít k tezvanemému hlubinému opojení, jinými slovy trip do země všeho. Pak chvíli trvá než se vrátite zpátky na zem, tedy pod vodu do reality. Když klesnete na hlouku na kterou chcete, vyrovnáte se. Tak aby jste byli ve vodě uplně neutrální, ani neklesali ani nestoupali. Není si mužete užívat dna, či hejna ryb, vraku nebo také jeskyní, které mám obzvláště rád. Ale musíte si dávát pozor a nejen na sebe ale i na buddyho, jste jeho poslední spása, kdyby vše ostatní selhalo. Mohl by dostat křeč do nohy, nejlepší je asistovaní, jinak i sám to člověk zlvádne. Nohu s křečí musíte natahnout a co nejvíce se potáhnout za ploutev, po pár sekundách to odezná a můžete nerušeně pokračovat. Docela zabávané je když vám spadne maska, není to žádná tragedie. Největší zabava je v tom, jak jí najít. Vše je rozmlžené, proto je dobré mít reflexní masku. Když jí nahmatáte, normálně si jí nasadte. Nyní příchází chvíle, kdy musíte dostat vodu pryč. Na místě mezi očima si prstem přidržte masku, zaklontě mírně hlavu dozadu a nosem vyfoukněte všechnu vodu pryč. Zůstane vám maximalně zarosené sklo. Další banalní věcí je to, když vám vypadne oktopus s úst. To je zabava, musíte jej nahmatat, ale nemáte na to moc času. Nejednoduší způsob je upažit poté předpažit, druhou rukou jedete po pravé ruce, dokud nenahmatáte šlauch. Pak stačí oktopus strčit spátky mezi zuby, a vyfouknout vodu, nebo zmačknete tlačítko na oktopusu a to vypustí kyslík z láhve, samozřemě jen minimum. Samozřejmě musíte počítat, že vzduch je stlačen v závislosti na okolní tlak. Pro příklat na desti metrech hloubky je okolní tlak 1 bar, co deset metru se navyšuje o další bar. Představte si to takhle, máte plnou láhev vzduchu, ale na deseti metrech bude jen z půlky plná, to samé je s i plícemi. Klidně se mužete kochat jiným světem ve kterém tet jste, vztak mužete regulovat plícemi, pokud se vám zdá, že padate nebo se vznášíte. Nádech a výdech, klasika. Ale nikdy nesmíte zadržet dech. Pokud by jste s plným nádechem vyplavali, nějak neštastně na povrh oběv vzduchu se zdvojnásobí a omohlo být dojít k ošklivé nehodě. To jsou základní pravidla, kterými se musí člověk řídit jako instinktem, když se nachází pod vodou.
Vynoření
Dochází vám vzduch, je nejlepší se vrátit, čili vynořit. Při padesáti barech je to už krytický stav. Musíte si dávat pozor, nesmíte se vynořovat rychleji jak rychlostí 18 metrů za minutu. Jetsli jste přesáhli časový limit pro uričitou hloubku, je potřebná dekomprese. Ta se provádí na třech metrech hloubky. Mužete se motat po třech metrech ale bezpečnější je stat na místě řekněme u lana. Poté se mužete vynořit úplně. Hurá na břeh, sice budete mít pocit že vážíte snad tistíc kilo, ale to přežijete. To nejhroší příde. Sundat neoprén, je to vážně zábava. Jak se s toho dostat to je pro všechny záhadnou. Totiž neopren by měl sedět jako ulitý aby dobře izoloval, v tomhle vám přeju příjemnou zábavu. Já osobně jsem získal pěknou jizvu, při boji s neoprenem.
Snad sem vám přiblížil jak to zhruba vypadá, když se jde na ponor. Existují různé typy ponorů: vrakové, jeskyní, pod ledem, hlubiné, noční a další. Každý s nich je výzvou, kterou se budete určitě chválit. Proto Scuba potápění vřele doporučiji, příjemná změna od šnorchlu. Jestli se rozhodnete pro kruz, doporučuji kvalitní školu, kde vás toho hodně naučí. Bez znalostí, mužete dojít k pěknému urazu. Nejeden potápěč se už nevynořil, díky bohu mě se to povedlo.
Výstroj Scuba potápěče
Mezi ABC (nejzakladnější potřeby) patří šnorchl, maska, ploutve
Šnorchl je v podstatě trubice, kterou drží potápěč v utech a vyustuje nad hladinou.
Maska by se dalo popsat jako brýle, které zahrnují i nos, tak aby těsnily a voda se nedostala dovnitř, protože člověk není vybavený okem, které vidí skrze vodu. Díky uhlu dopadu světla se mění, proto vídíme rozmazaně, oko nedokáže takto zaostřit. Maska nám pomáhá vidět, ovšem pod vodou se velkost věcí značně ličí. Díky masce vidíme o hodně větši než ve skutečnosti jsou, dalo by se říct že je to jakási lupa. Ještě bych rád dodal, jak koupit dobrou masku; Nasate si jí a vdechněte dosem, jestli se přisaje, nebude vám do ní téct a bude vám perfektně držet.
Ploutve jsou pomocníkem v pohybu ve vodě. Leonardo da Vinci kolem v 16. století poprve nakreslil něco co se podobalo noze s blánami. Moderní ploutve se příliš od těch Leových neliší. Ploutev slouží ktomu aby síla vynaložená potápěčem k pohybu byla maximalně využita k pohybu s minimalní snahou potápěče. Síly, které zde vznikají působením přetlaku na spodní straně a podtlaku na straně horní, mají vhodný směr. proti tomu část ploutve poblíž botky má jen malý úhel ku směru pohybu a tak se výsledná síla rozkládá do malé síly dopředné a velké síly kolmé. Důležitým parametrem ploutví je jejich „tvrdost“, měká ploutev způsobuje to že potápěč má pocit, že vynaloží méně síly ale díky tomu že se vlastně ploutev lomí dochází k tomu, že přenos síly s ploutve do okolní vody je minimalní. Pokud se ještě páte, proč jsou v ploutvích díry, vysvětlení je jednoduché. Aby se kolmý odpor minimalizoval, v nejneučínější části ploutve jsou díry. Tak je odpor menší a učinost větší, protože se sníži podor a potápěč může efektivněji využívat svojí snahu. Jinými slovy: ploutev je nejučinější na koncích, čím blíže botě, tím méně efektivní je, ovšem zde nám zasahuje faktor odporu. Existují takzvané monoploutve, které jsou vlastně jednou velko ploutví, jako mají ryby ocastní ploutev. Dala by se popsat jako ploutev vorvaně, díky síle obou noh je velice učiná. Ploutve sou nedílnou součásti potápěče, ovšem najedou se takoví kteří je nepotřebují, existuje trik pro volné potápění, díky kterému vaše snaha bude sminimalizována.
SCUBA výstroj
Tady se dostáváme k různým „hračíčkám“ technického potápění. Zdá-li se vám, že je to složité věřte že není.
Láhev (Bomba) je nejduležítěší věcí technického potápění, opomineme-li přívod vzduchu hadicí z povrchu. Láhev je jakýmsi uložištěm vzduchu, potřebného k dýchání. Název bomba dostala kvůli tomu, že je natlakována vzduchem, který je poté rekulován ventilem a regulátorem. Takovéto láhve jsou natlakovány mezi 150 – 300 baru před potápěním. Láhve jsou různé velikosti, které se udává v litrech. Obvyklou otázkou je na jak dlouho vydrží potápěči podvodou. Odpověd není jednoznačná, záleži na mnoha faktorech: způsob dýchání, okolní tlak, neutíkali vzduch někudy. Vždy se nejdříve prověří výzbroj než se člověk zanoří, jelikož by bylo nemilé překvapení zjistit, že mám jen 10 baru na par minut. Většinou se ponor pohybuje okolo třičtvrtě hodiny. Pro plněnní láhvi se nepoužívá jen vzduch ale také trimix, neon to jsou sloučeniny helia, kisliku a dusíku
Regulátor je vlastně to, díky čemu do nás neproudí stlačený vzduch. Regulator je vlastně taková chobotnička, kde máte primární a seknudarní okopus (to je ta věc co příde mezi zuby, díky které dýcháte). Princip oktopusu (automatiky) je jednoduchý, nádechem se uvolní přívod vzduchu z láhve, díky síle kterou vynaložíme při nádechu. Při výdechu se otevře tvz. Venkoní klapka která vypustí přebytečný oxit uhličitý. Hadička pro přívod vzduchu do Jaketu [Žaketu] a nedílnou součastí je manometr a hloubkometr. Na manometru můžeme vidět jak jsme na tom ze zásobami vzduchu, při padesati barech by se měl člověk vynořit na hladinu, tak aby byla zásoba kdyby došlo k ohrožení života. Hloubkometr je důležitý proto aby jste věděli, v jaké jste hloubce, protože při hlubších ponorech je nutná dekomprese o které si povíme později. Regulátor se roubuje na láhev.
Závaží (také nazýváné zátěže, olova)je nutností, jelikož vzduch má menší hustotu než voda, proto jde nahoru. Vzduch který máme v neoprenu by nás teda mohl dostat na hladinu. Proto se používá olova aby byl potápěč dostatečně těžký aby nevyplaval na haldinu. Viz. neopren
Jaket je vlastně takovým nadnášedlem, znova si připomeneme Archimédův zákon: „Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, rovnající se tíze kapaliny stejného objemu jako je ponořená část tělesa.“ Zátěže nás táhnou dolů, díky jaketu můžeme vyrovnat poměr mezi gravitací, díky nadlehčení pomocí vzduchu. Je to vlastně na půl balón, který přifukujeme když chceme jít nahoru nebo vyfukujeme když chceme jít dolů. Při optimalním poměru zatěží a vzduchu v Jaketu můžeme být ve stavu beztíže. Proto se některým lidem může, zdát jak to všechno není těžké, přitom ve vodě ani necitíte, že na sobě něco máte. Jaket vám také drží láhev na zádech.
Neopren je izolace, díky které se člověk ve vode neodchladí tak lehce. Je složen s malinkých kapslí ze vzduchem. Vzduch je jeden z nejlepších izolantu, proto se používa v neoprenech. Představte si neopren jako balicí folii, alkorat kapsle jsou o hodně menší. Neopren se dělí na morký, do kterého se vlije voda, které se ohřeje díky teplotě těla, pak suchý do kterého ani kapička vody neprojde, má však i svoje nevýhodu. Musí se dofukovat, a když praskne nalije te si vodu do kabátku a věci (které vás izolují od zimy) se promočí. Nepříjemná situace.
Předmluva
Adrenalín posilnuje lidstvo už dlouhé věky, zároven je to jedna s mála látek, kterou v určitých případech lze považovat za drogu a vytvořit si na ní závislost. Je to zajimavé, vlastně tělo produkuje legální fet a nebo se za tím skrývá dobrodružnýchu, či jen to, že někomu chybí pud sebezáchovy...
" Lepší žít blízko smrti než přežívat "
Nadšenec extremních sportů
„Tati mužu nakrmit tu velkou rybu o strýma zubama?“
The Rides on the Shark So kiss me..
Jižní Afrika, Kapské město. Pro některé lidi zejvačka, pro jiné však uplný odvaz. Ano potápění ze žraloky na Mysu Dobré naděje. Z nějakého s velkých evropských letišt se mužete vydat do Kapského města, to vám zabere zruba celý den, výhodou zůstavá, že se nemění časové pásmo. Po dosednutí a krátké instruktáži o podsvětí Cape Town se můžete rovnou vydat na jednu s lodí s klecí vydat se třeba do slavné lokality Geyser Rock. Lodě jsou v podstatě menší, nic velkého. Kalicky na ní najdete namořníka s flaškou a usměvem na tváři, jakmile spatří vaše krásné zelené dolárky. Šup na lodku, teda pokud máte potápěčské vybavení. S tím je to trochu složitější, jistě-že by se vám chtělot táhnout alespon osmičku láhev, žaket, neopren, oktopusy a další vychytávky... Bublání motoru vám po pár hodinách začne lést na nervy a čekání na Žraloky Tygří určitě taky, proto šupnete celý kýbel vnitřností do moře a jen pozorujete odkud se zjeví, ta klasická ploutev. A je na obzoru, rychle do neoprenu, hlavně bacha, at nic nespadne do vody, jinak už to těžko vytáhnete, určitě ne každému by se chtělo povozit na žraločkovi nebo přít o ruku, noho či život. Šup a hurá do kovové klece, voda stoupá klec se zanořuje, už ty potvory jasně vydítě jak si pochutnávaj na masíčku. Existuje prá pravidel, kterými je dobré se řídit. Nevystrkovat zbytečně ruce s klece, plavat pokud možno uprostřed a pokud možno být „ve stavu beztíže“ aby si rybky myslely, že jste jen další nechutnej plankton na místo žranice. Ovšem někdo si řekne, né to není pro mě a vystřelí jak raketa s klece, tet už může jít o život, pokud rybka ucítí strach chnapne a je po vás. Můsíte se držet u dna a nedělat žádné prudké pohyby, na to jsou tyhle zlatý rybky taky alergické. Další zasadou je to že rybka musí být velká jako třičtvrtiny vás. Pak si mužete prcka klidně pohladit ale opratrně, záleží jestli je rybka napapaná nebo má chut na vaší ruku. Můžete je i krmit, pravidlem je nebýt od krve, jinak zase ve smém zatku najdete zakouslou rybku. Někdo se ptá co je na tom adrenalinového? Ten pocit s nevypočítavosti žraloka, kdykoliv mu může střelit v bedně a vymazat vás z budoucnosti. Když si vezmete, že jejich zuby jsou extrémě ostré nezáleží jak máte hrubý neopren, jediná jistota je klec. Ovšem existujou kromě střelených ryb taky střelení lidé, ti se pro změnu nechavají pokousavat žraloky při testovaní neoprénu určených speciálně pro ochranu proti zubám nějaké té masožravé rybky. Jdete do toho?
Hodnocení
Adrenalin 60 %
Náročnost 70 %
„Už mě nebaví život, řekl a s toho mostu opravdu skočil.“
Angle of sin? Catapult
Most, kdesi v Evropě. Čtyřicet dva metrů hluboká propast, pod vámi. Ouhle najednou dostávaté nakontíky něco divného, podivný uvaz, otočí vás směrem na druhou stranu od okraje, přivazali vám k uvazu elastické lano. Začíná vám stoupat adrenalín, jeden s lidí kolem vás řekne: „ Skoč! “ musíte bez rozmyšlení se odrazit od kraje mostu, máte pocit chran mě bůh. Cíte jak padáte kdesi do neznáma, už citíte své srdce jak vám chce vyskočit s těla, „místo krve máte pomaličku adrenalín“ něco co jste vživotě necítěli. Nevadí vám ani nepohodlí, strach vás pomalu opouští, už jenom cítíte pružnost lana, které vás vymrští zase o kouset nahoru a dolů... Ano bungee jumping!
Bungee jumping je jakýsi zvrácený sport, kdy se člověk snaží si šupnout dávku adrenalínu, protože tenpocit je jedinečný. Pokud si myslíte, že je to rozmar dvacátého století, jste na omylu. Legendy praví o tom, že bungee jumping vznikl kdesi v Jížním Pacifiku v souostroví Vanutu v Melanésii. Tehdá nějaká, zdřejmě neposlušná manželka, utíkala před manželem. Vylezla na strom a projistotu si obkotíky zavázala liánu, když její rozzuřený manžel, možná jí nachytal s někým v posteli nebo ještě hůř jak mu cucá jeho pivo, vyšplahal na strom a poušel se chytit svojí neposlušnou manželku ovšem ta vposledním okamžiku to vzala jak Schtucka střemhlav dolů manžel jí nasledoval, však jeho dopat zdřejmě nebyl příjemný, manželka zůstala viset na liáně zatím co manžel polibil zemi. Od té doby skačou na liánach šikovný Jihopacifičtí kluci pro obdiv a uznání či pro dobrou úrodu, jsou různé verze této legendy. Prvním chlapíkem západní civilizace kdo si tenhle „adrenalin rush“ zkusil byl reportér National Geografik Kal Müller, od něho se to rozneslo bůh ví až kam do evropy do Oxfordu, kde se to zalibilo papalašum s Klubu Nebezpečných Sportů. Jeden s nejšílenejších sekoků na laně byl s Aifelovy věže v Paříži, který uskutečnil A.J. Hackett. Tento novozelandan, uskutečnil v podstatě jediný bungee seskok s Aifelofky vůbec, bohužel stím ale frantíci měli problém, asi byli nacisti protože AJ. Hackket byl mladý novozelanďan, tak ho rovnou zašili do díry.
Existuje více druhů Bungee, jeden je již popsaný jumping, dalším by byl katapult. Určitě ste viděli trampolíny, které jsou opatřeny takovými třemi vysokými sloupy a ty vás drží aby jste nevyletěli někam do... pryč. Bengee katapult je v poctatě podobný, stím rozdílem, že tento nebeský prak má lana nataženy dolů a pomocí elastičnosti vás vystřelí až do oblak, pokud nejste dobře připoutani tak občas i o něco výš, problém by asi nastal s přistaním... Rozhodně je to cenově přijatelnější varianta ale dle mého osobního názoru tu chybí adrenalín. Bungee run, je v podstatě běh s elastickým lanem přivazaným k vašemu zadku. Tak co, věřili by jste lanu?
Hodnocení
Adrenalin 75 %
Náročnost 5 %
„Víte co kluci, vy to sešplhejte a já to vezmu zkratk- úúúááá“
Whats wrong whit fog? Geronimooooo.....
Vydrapali ste se na nějakou vysokou horu, do odporného kopce ještě ktomu s novýma botama, dolu se vám nechce klasickou cestou, vezmem to zkratkou. Pod sem a navleč se tu do toho windsuitu, tu máš batoh, šturky doufám znáš protože tři dva jedna GO! Pocit k nezaplacení, extremní „adrenalinový rush.“ Pod sebou vidíte jenom vrholky mraku a najednou zapadate do mlhy kde prakticky nevidíte ani svoje ruce. Padate v kombinéze přímo k zemi s batohem v němž je narvaný padák. Citíte jak zrychlujete, šutr co do něj na hoře někdo kopl letí dolů stejně rychle jak vy, roztahnete ruce a nohy a vžžž, druhý adrenalinový rush, tentokrát nejen s příměsí strachu s pádu ale i s rychlosti, air-slide vám zaručil rychlost dvousetpadesáti kilometrů za hodinu, co když se neotevře? Kdybyste v této rychlosti narazili do země prakticky by vám nevydrželi kosti a váš xicht by byl těžko rozeznatelný od řiti. Frčíte a šup ho, otevírate padák a najednou cítíte jak brzdíte. Právě jste zkusili jeden s nejšilenějších seskoků na zemi – B.A.S.E. Jumping (buildings, antennas, spans and earth).
Jeden s nejdrsnějších sportů, dá li se to tak ještě nazvat, na světě. V podstatě je to vysoce nebespačný sport, lehce mužete přít k urazu a uplně bezproblémové je zabit se. Nedoporučuje se BASE jumping pro všechny, přeci jen, sebevraždu můžete spachat i jinak. Je totiž o „sport“ ve kterém se skáče s pevných oběktu jako jsou budovy, mosty a jiná vysoká místa. Nepotřebujete žádná lana ani složité vybavení, stačí vám v podstatě padák a hodí se i windsuit, to je kombinéza která s vás vytvoří aerodinamické křídlu díky ní můžete přibrždovat nebo využít air-slidu. V podstatě velice jednoduché na představení, tento „sport“ stoletou historii, v roce 1912 se Frederick Law pokusil spáchat sebevraždu při skoku ze sochy svobody ale zdřejmě si to na půl cesty rozmyslel a vytahl si s batohu padák. V téže roce se jeden nadšenec pokusil o seskok s prvního patra Aifelovy věže, boužel to trochu nevychytal a rozmazl se o dlažbu, udajně se ho nepodařilo setřít do dnes. V podstatě už se skákalo s kde čeho, na to ukazuje i nedávný Wolrd BASE race v Norsku...
Hodnocení
Adrenalin 85 %
Náročnost 90 %
