Mýt nebo Fakt

Jací lidé vytvářejí mýty?

            Mýty a různé abnormality starší lidstvo už od jeho počátku. V tomto článku, který výjimečně není o tabáku zkusím popsat ty nejzajímavější záhady, které existují. Jistě všichni znáte Mikénský Tauruse, na půl člověka na půl Býka, byl to mýt nebo abnormalita lidského těla. Člověk zmutovaný tak, že připomínal býka. Myslíte že je to nemožné, musím vám říct, že není. Různé abnormality různých druhů vedly k evoluci, podle Ch. Darwin člověk pochází z opice ale bude člověk člověkem stále? Nebo to se muže ve vývoji stát chyba a člověk bude vypadat trochu jinak. Takové abnormality můžeme pozorovat i nyní.

           Takovým příkladem můžou být děti, které se rodily po výbuchu atomové bomby v Hirošimně a Nagasaki v letech 1945. Děti, které se zde rodily měly kupříkladu dvanáct prstů, či byly různě degenerované. V antickém Řecku by lidé řekli, že jsou to příšery a nechali je zemřít. Kupříkladu v militantním polis (město-stát) Spartě, bylo zvykem nechat takové dítě tři dny a tři noci na pařezu v lese. Jestli-že přežilo, bylo hodno žít po boku ostatních Sparťanů. Kupříkladu v Indii a Indonésii se s degeneracemi a mutacemi lidského těla lze setkat téměř každých sto let. Důvodem zde může být hluboké ložisko uranu ale také sexuální vztahny v kruhu rodiny.

            Mediální pozornost přitáhl muž zvaný Dede, kterého proslavily záběry ze kterých lze jasně vyčíst jeho diagnoza. Ve skutečnosti se jeho končetiny proměnily v něco, čemu se nedá říct jinak než kořeny stromů. Tento stromový muž si za svůj život zažil velice mnoho opovržení, především díky tomu že vystupoval v cirkuse aby mohl uživit své potomky. Ale časem se jeho nemoc rozšířila i na nohy, díky tomu přestal chodit, ruce byly příliš neobratné pro práci, teda s prominutím větve. Tato nemoc je tak vzácná, že jí trpí jen s miliardy lidí. Díky mediální podpoře se našel jeden ochotný dermatolog Antony Gaspari z univerzity v Marylandu, který tomuto člověku nabídl svou pomocnou ruku, nyní se léčí pomocí vitamínu A, snad se časem podaří úplně tohoto člověka vyléčit, pevně v to doufám. Rosudek žít jako strom, by byl opravdu krutý. Ale podívejme se nyní na mystickou část tohoto příběhu. Ten kdo četl fantasy díly J. R. R. Tolikiena jistě zná jeho vymyšlenou rasu humanoidních stromů, přesnější Entů, kteří se nápadně podobají Dedemu. Především jeho díla jsou sbírkou z různých mytologií, čili položíme si otázku: „ Mýt nebo fakt? “

            Dvojhlavý obr, další s mytologicko-fantasy postav. Jestli jste hráčem nějakých RPG her s fantasy tématikou tak tyhle obry znáte. (Baldurs Gate, Icewind Date) Ale věděli jste, že v historii lidstva existoval takovýto „Obr“. Sice nebyl o moc větší než jakýkoliv jiný člověk, však měl nebo lépe řečeno měli něco společného a to bylo tělo. Chang a Eng kteří pocházejí ze siamu byli srostlí prsní kostí a zbytkem těla. Tato abnormalita však nebyla opovržená v mýtus či různě zahanbena, ač Siamský král měl v úmyslu je sprovodit ze světa. Ovšem díky následníkovi, Rámu III se Chang a Eng stali centrem pozornosti na svým turné. Byli to vzdělaní bratři, zajímavosti je že jen tito dva jedinci, teda jedinec, teda nevím jak bych je nazval. No, jednoduše řečeno jejich ostatní bratři byli plně zdrávi a bez mutací. Chang a Eng se usadili v severní Karolíně, kde se vzdělávali a žili pokojným farmářským životem. Zajímavosti je že zplodili jednadvacet dětí, ovšem toto se tak trochu dotýká etické otázky, kterou nechci raději rozebírat. Neoddělitelní bratři zemřeli v 63 letech. Nedokážu si představit, že bych měl celý život bratra vedle sebe a ani zabít bych jej nemohl, jelikož by to byl způsob sebevraždy, proto jim vzdávám čest! No nyní si položíme otázku, vymýšleli si naší předci dvouhlavé příšery: „Mýt nebo fakt?“

            Jednoho z nejděsivějších lidí, kteří chodili po této hroudě bláta byl bezesporu John Merrick. Tento muž trpěl hrozivou „sloní“ nemocí, která jeho tělo podrobila genetickým změnám. Tento člověk si však nezasloužil zacházení jako Chang a Eng nebo Stromový muž Dede, ve svém životě poznal jen hrubé zacházení. Jeho vzhled dokázal vyděsit člověka k smrti, proto byl izolován od všech lidí. Avšak byl „vystavován“ jako ztělesnění hrůzy a děsu. Kvůli své deformaci však nemohl spát jako ostatní lidé ale kvůli své deformaci musel spát v sedě s hlavou mezi koleny, jelikož jeho hlava byla natolik těžká, že kdyby spal na zádech zlomil by si vaz. Ovšem tento člověk na své touhy doplatil. Byl neskutečným milovníkem románu, dokázal se zamilovat od ženy hned při prvním pohledu a velice trpěl, když byl odstrkován od lidí. Stal se milovníkům románu o lásce, však díky své nemoci nebyl schopen mluvit, vydával jen jakési pazvuky. Zemřel ve věku sedm a dvaceti let ve spánku, když si chtěl hodit šlofíka na zádech, vzdávám mu čest, že se dokázal dožit takového věku s nemocí, která jej provázela. V mnohých kulturách se vyskytují „zrůdy,“ ale jedná se skutečně o stvoření s pekla? Jedním takovým příkladem může být třeba Stuhač, démonická zrůda slovanské mytologie, která podle některých zdrojů vypadá tak ošklivě, že byla zobrazením zla. Údajně žila v horách a v neúrodných končetinách, kde lezla po skalách a aby jí to šlo, používala proto lidské šlachy které si obmotávala kolem noh. Zajímavá pověra: „Mýt nebo fakt?“

Tato fotografie je fikce

            Vlkodlaci ti jsou otázkou moderní doby, především středověku. Takovýchto abnormalit můžeme nalézt mnohem více, je otázkou kolik s nich bylo lidských a kolik zase ne? Mluvíme-li o příšerách, které se podobají člověku co je na nich pravdy. Původ této moderní legendy je v Iránu, legenda o dvounozích vlcích. Ovšem může to být jen abnormalita? Ano může, některé zdroje uvádějí, údajně jeden kmen kočovníku, kteří kočovali přes téměř celou Asii až do Evropy byl pokryt srstí která připomínala právě tu vlčí. Ve skutečnosti to byla lidská abnormalita, která vnikla někde v Mongolsku. Tito lidé měli však společné to, že byli loveni dávnými Mongoly. Proto se o nich začalo říkat, že jsou lidožraví a nebezpeční. Ve skutečnosti by se to dalo považovat jen za sebeobranu. Díky hodnu na tyto chlupaté lidi Mongoly se dostali, až do Evropy, kde je pro změnu lovili křestané jako ztělesněním zla. Tito lidé měli krušný osud, sice informace v tomto odstavci nejsou stoprocentně doloženy ale můžeme si položit otázku: „ Mýt nebo fakt?“

Tato fotografie je fikce

            Klan upíru, jinými slovy nemrtví, kdo je nezná? Stvoření, která se schovávají v temném nočním stínu, kradou se k lidem a sají jim krev, nelítostní a bez kodexu chování. Ale pojďme se podívat co je na tom pravdy. V původních mytologiích Slovanu a Germánu se upírem stal člověk který zemřel nečistým způsobem, čili samovrahy, popravení zločinci a jiná stoka. V době křesťanství se věřilo, že se upírem stane člověk, který byl pohřben bez obřadu či narozena osoba ve špatné době. V Srbské mytologii se mohl stát upírem i živý člověk, který k tomu měl vrozené předpoklady. V dobách po přijetí křesťanství (kdy se navíc těla mrtvých přestala spalovat, nebo pohřbívat staletí ověřenými způsoby) se také začalo věřit, že se upírem může stát osoba pohřbená bez obřadů (např. nepokřtěné dítě), pokud byly obřady provedeny špatně, nebo osoba narozená v určitou dobu (např. o Vánocích). Podle srbských tradic se upírem mohl stát i živý člověk s vrozenými předpoklady. Ovšem mohl to být taky klan, který následoval mýtus, že krev ženy, panny, má obrovské magické schopnosti. Půjdeme rovnou k jádru věci. Kdo neslyšel o hraběnce Alžběte Báthoryové, jistě ví že ta tomuto okultismu věřila. Čachtická paní, jak se jí říkalo, byla posedlá mladými dívkami a věřila že jí to omladí. Bohužel, ani tento fakt nemůžeme přesně potvrdit, jediné co však je potvrzeno je to, že klan který se po její smrti rozletěl do všech krajů Evropy toto poselství od Čachtické paní roznesl sebou. Ptáte se proč měli některé s obětí na krku zkus zubů, jak se vypráví v bajkách? Tato bajka se rozšířila, až po oběvení nového světa. Jihoamerický druh netopýrů se totiž živí krví svých obětí, čili jsou to ve skutečnosti paraziti. Jakmile se tato zpráva rozšířila po Evropě, klanu Upírů bylo přiřčeno to samé, jako jihoamerický netopýrům. Sumá všeho by byla ta, že Upíři jsou původně postrachem kněží, kteří nechtěli aby se pohřbívalo bez rituálu a na každé zahrádce, tak vytvořili mýtus který po nějaké době byl upraven do moderní podoby, postavíme si otázku: „Mýt nebo fakt?“

ČÍSLO #23

             Jedná-li se o matematiku máme i tady zajímavé abnormality, jak jistě znáte starý dobrý fórek, kolik máš prstu? No přece deset, kecáš máš jedenáct prstu, šest a pět přece. Ale podívejme se za záhadné číslo dvacet tři. Toto číslo si dokonce dopřálo svou filmovou podobu, numerologie je opravdu zvláštním obrem, kdy každé číslo má svou hodnotu a význam. Nebudeme se zabývat s numerologií a půjdeme rovnou k tomu „dábleskému číslu.“ Top Sacred 23, toto číslo velice často naráží na víru, že všechny nehody a příhody jsou přímo spjaté s číslem 23 a jeho variacemi jako je 32, což je 23 ale obráceně. Nevěříte, dokážeme si alespoň pár příkladů dvacet trojky.

• Každý s rodičů přispívá 23 chromozomy do DNA vzorce svého dítěte.
• Krvi trvá 23 vteřin než oběhne celé tělo.
• Dvacátý třetí chromozom určuje pohlaví dítěte.
• Julius Caesar byl ubodán 23 ranami.
• Zemská osa je vychýlena o 23,5°. (5 = 2 + 3, ovšem toto je zjednodušené tvrzení)
• Templáři měli 23 velmistrů.
• Wiliam Shakesepare se narodil 23. dubna a zemřel 23. dubna 1616 (16+16=32, tj. 23 obráceně)
• Starobylý egyptský a sumerský kalendář začínal 23 červencem.
• Titanic se potopil 15. dubna 1912 ( 1 + 5 + 4 + 1 + 9 + 1 + 2 = 23 )
• WTC se zřítil 11. záři 2001 (11 + 9 + 2 + 1 = 23 )
• Majové věřili, že konec světa nastane 23. prosince 2012.

            Takových to příkladu jsou snad stovky, každý z vás určitě nějak narazí na číslo dvacet tři. Význam toho čísla se přiřazuje především tím že když podělíte dvojku třemi dostanete 0.666 periodických, což je satanovo číslo. Zajímavé vidět, zkusíme si vysvětlit číslo dva: Je nebe a peklo, trojka znamená svatou trojici: Otce, Syna a Ducha Svatého. Je to náhoda, položme si otázku: „Mýt nebo fakt?“

Armageddon 2012

            Majská proroctví káží, že roku 2012 bude svět očištěn od všeho zla a dobré bude ponecháno. Vycházejí přitom ze svého kalendáře.
Majská kultura se datuje zhruba od roku dva tisíce před naším letopočtem do 1541 našeho letopočtu, kdy byli vyvražděni bílými kolonizátory. Majové představují původní obyvatelstvo územní Yukatánského poloostrovu, kde je dnes Mexiko a Guatemala. Vynikli především díky své astronomické matematice. Vědci si stále nemůžou dokázat, proč taková kultura upadla již dávno dříve než bílí kolonizátoři došli do Ameriky.

            Věnujme se nyní jejich dokonalému matematickému systému, který začíná nulou a končí devatenáctkou, tedy číslo 20 by bylo u nich 10. Samotná matematika je zajímavosti, ale jak majové přišli na dvacítku? Biologicky vzato, máme dvacet prstů, tak proč bychom počítali jen s deseti, možná by se dětem ve školách počítalo hůř na prstech a zprávy by byly v 10 hodin večer (8 hodiny po našem.) Proč si zkomplikovali tak život? Možná kvůli jejich kalendáři.

            Považujeme-li nějakou kulturu za vyspělou, musí mít svůj kalendář. Majský kalendář je téměř dokonalý. Majové měli v měsíci 28 dnů a rok by pro ně 260 dnů v třinácti různých kalendářích. Majové nic nenechávali náhodě a používali všech třináct kalendářů. Jejich kalendáře znají období desítek miliónů let. Podivuhodné je, jak dokázali uvažovat o tak dlouhé době, byli snad vyspělejší než moderní civilizace? Jsou nalezeny tabulky, na kterých je výpočet kalendářů na miliony let dopředu. Majský kalendář byl založen na faktech, týkajících se pohybu vesmírných těles. Podle jejich kalendáře, sluneční soustava prochází velký koloběh v intervalech od 3113 přede Kristem do roku 2021 po Kristu. Májové věřili, že právě v tomto cyklu prochází země galaktickým zářením, které nazývali Galaktickou synchronizací nebo také Časovou synchronizací. Některé tvrzení jsou postavena na tom, že Majům dokonalou a jednoduchou matematiku předali obyvatelé, kteří bohužel nežijí na naší planetě ale někde hluboko v neznámém vesmíru. Tuto hypotézu potvrzuje další číslo, které je po Máje posvátné, toto číslo je 73. Což je počet posvátného roku velkého cyklu a 7.3 by mohla být hypoteticky délka jednoho dne na planetě Timian, o které víme jen s Májských vykopávek. Čili délka oběhnutí po své oběžné dráze, na této planetě by trval zhruba 1898 pozemských dnů. Vycházíme-li s tohoto faktu pak 1898: 7.3 = 260, cože je délka roku ve dnech planety Tiamat. Tyto tvrzení jsou zmatené, protože přesné překlady tohoto jazyka se nedochovaly.

            Navštíví nás zelení mužíčkové již za pár let? Je to jen nesmyslem Máju? Jak tedy vysvětlíte tak dokonalou matematiku, či geoglyfy na plošině Nazca v Peru? Nebo byli mnohem chytřejší než zbytek světa a měli rádi sci-fi Otázkou zůstavá „Fakt nebo mýt?“

Jak se vytváří mýty?

Jednoznačnou odpověd nikdy nedostaneme, ale můžeme nalézt některé podobnosti s reálným světem. Tento článek je pokračování úspěšného článku "Mýt nebo Fakt," je sestaven podobně jako první díl s poznámek a článku. Stále se můžeme ptát, co je na tom pravdy a co pravdy není a jaké jsou podobnosti ze skutečnými fakty. Pokládám tedy otázku mýt nebo fakt?

Zaklínači 

         Zaklínači, zaručeně Sapkowského výmysl, bohužel tomu tak není. Zaklínači byli slovanskou obdobou šamanů. Dalo by se je porovnat s indiánskými šamany. Zaklínači byly něco jako lékárníci, vyznali se v bylinách a přípravě léku pro nemocné a choré. Také byli považováni za jakési mágy a proroky, kteří vyvolávali duchy mrtvých či oplývali magickými schopnostmi. Tento fakt jim zaručil vyšší postavení ve společnosti Slovanů. Když vezmeme v potaz jejich postavení ve společnosti, určitou intelektuální úroveň a materialistický základ, můžeme vyvodit, že by nejspíše před bojem utekli než zemřeli, jedná se o prachobyčejnou psychologii. Andreji, andreji, udělal jsi ze Zaklínačů hrdiny, ale byli opravdoví hrdinové? Je to mýt nebo fakt?

Draci, Hydry a další potvory

         Draci, tisíciletí fascinujích příběhu o těchto tvorech. Ovšem zamyslíme-li se co je na tom pravdy, sjednocující rysy se mohou najít. Základem všeho, jak to bývá, je lidická fantazie a strach. Draci však nejsou jen okřídlení ještěři, ovšem i Hydry. Takzvaná mytologická odrůda vodních draků. Tet se malinko zamysleme, co mají všichni draci společného? Jsou to ještěři, a mají většinou mají rysy „normálních zvířat“ a jsou ohromní. Pro srovnání, dinosauři. Velké bestie které kráčeli po naší planetě před miliony let, to lidé ještě nežili. Dinosauři však něco vytvořili, co je tisíce let pevně vkořeněno do všech kultur, vytvořili mýt o dracích. Jestli-li se stále ptáte, jak to dokázali, tak velice jednoduše: Prostě zemřeli. Fosílie těchto ohromných tvorů se zachovaly v zemi až do dnes. Nevzdělaní lidé, kteří našli takovouto fosílii byli uneseni velikostí a tvary těch to tvorů. Avšak stále nevěděli co to vlastně je, dali tomu jméno Drakón. Ve spoustě bájích a lidových povídkách jsou draci považováni za zlo. Tudíž se klade stále otázka, je drak mýtem nebo faktem?

Satan aneb čisté zlo!

         Pro toho, kdo se ještě s touto subkulturou nesetkal, bych na úvod napsal pár věc, co to vlastně satanismus je. Tato ideologie výchází s křestanství, a dalo by se jí popsat jako protiklad toho, co říká bible. Jinými slovy je to kult „padlého anděla“ Satana.Satan jinými názvy Dábel, Lucifer, Pekelník či dokonce Žalobce, „Ten kdo obvinuje.“ Je hlavou ideologie, ideologie satanizmu má několik základních myšlenek. Nechci se věnovat zvrácenostem, které se v jeho jménu děly, ale tomu, že Satan je historická osoba stejně jako Ježíš Kristus, žil-li někde, co si vlastně myslel…

1. Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání!

Podívejte se na moderního člověka, co dělají lidé, odříkavají a modlí se, či si užívají života?

2. Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky!

Jinými slovy, je to čistý realismus, který se neobtěžuje spiritualizmem.

3. Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam!

Jinými slovy, moudrost je důležitější než klamaní sebe sama.

4. Satan znamená laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku, vyplýtvanou na nevděčníky!

Jinými slovy, škoda plýtvat láskou na ty, kteří jsou nevděční.

5. Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře!

Jinými slovy, pomsta je lepší než odpouštění.

6. Satan znamená odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry!

Jinými slovy, musíte být odpovědní a ne pečovat o sebe sama.

7. Satan znamená člověka jako pouhé zvíře, někdy lepšího, mnohem častěji však horšího než ti, co kráčejí po čtyřech, člověka, jenž se díky "božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji" stal nejzkaženějším zvířetem!

To znamená, že lidé nejsou o nic lepší než zvířata, ani kvůli tomu, že jsou intelektuelní a komunikativní. Spíše jsou horší než samotná zvířata.

8. Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení!

Vzato věcně, tato ideologie v podstatě říká to, že každý člověk si má užít tak jak chce.

9. Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat.

  Nejdiskutabilnější bod, proč? Jelikož když si přečtete toto přikázaní Satanovo, dojdete k závěru že tak v podstatě, chovají všichni lidé. Ti, kteří četli bibli zjistí, že je to přesný protiklad. Tedy proč je nejlepším přítelem, jednoduše. Jelikož církev mohla vystrčit své ostré rohy a potrestat antikristy (nepřítele boží), trest samozřejmě byla smrt. Tedy v obyčejném člověku se jeví satanizmus jako čisté zlo. Ovšem kolik bohatších lidí se řídí desaterem přikázaní božích a kolik nevědomky dodržuje desatero satanovo, zamysleli jste se nad sebou? Ke které skupině vlastně patříte? Je Satan skutečně zlo, nebo je ve skutečnosti moderní člověk, který viděl nedostatky teokracie středního věku? Či je jen tento mýt o skutečném zlu Satana vymyšlenou historkou církve? Je Satan mýt nebo fakt?

Šílený pokus, šíleného vědátora

Tato fotografi není fikce

         Slyšeli jste jistě o Chiméře, Orthosovi nebo Hipogryfech? Bohužel o nich slyšeli i naši komunističtí expartáci s SSSR, chtěli poručit i přírodě co má vytvářet za příšery, následující článek popisuje jeden takový experiment.

         „Poručíme větru, dešti!“ tvrdili naší socialističtí předákové s výzkumných ústavů. Ovšem jen jeden člověk ohromil svět, řekněme svou zvrhlostí vůči přírody, či experimentem který se dá označit za ohavný. Stalo se v 50. a 60. letech minulého století, kdy chirurg Vladimír Demichov, přišel s Frankeinsteinovským nápadem, stvořit dvouhlavého psa, který by se podobal Orthos, kterého obdivoval s řeckých bájí a mýtů. Svou „noční můru“ oživil v roce 1954, který tento soudruh poprvé doslova „přišil“ část těla ke zdravému jedinci. Jednalo se především o implantaci štěněte na tělo dospělého psa, jinými slovy doslova přišil hlavu s plícemi a předními končetinami. Experiment se zdál být v prvních dnech úspěšný. „Dodaná“ hlava byly vyživována pomocí krevního oběhu hostitele, dokonce cítila některé části hostitelova těla, ovšem co Vladimír nedomyslel bylo to, že „dodaná“ hlava měla stejné choutky jako hostitel, čili když hostitelův žaludek byl prázdny, tak i dodaná hlava politovala hlad a konzumovala potravu. Chyba ovšem byla ta, že zkonzumovaná potrava „vypadávala“ z těla parazitní hlavy. Dokonce když bylo hostiteli i parazitu horko, zrychlily obě hlavy rychlost dechu. Pokus ovšem utrpěl velkou porážku, když se obě hlavy začaly mezi sebou hádat a hostitel začal kousat parazita do uší a čumáku, ten si to ovšem nechtěl nechat líbit a vracel to hostiteli zpětně, ač bolest politovali oba odlišně. Tento první „zrůdný“ exemplář vydržel naživu pouhých 6 dní, průběhu dalších 15 let vytvořil Vladimír ještě dalších 19 podobných stvoření, nejdelší přežití však bylo pouhý měsíc. Ptáte li se v čem byl problém, odpověď je jednoznačná, náš soudruh neměl v té době ještě žádné informace o štěpné reakci těla hostitele, jinými slovy tělo nepřijalo cizí předmět, podobně jak to můžeme pozorovat i u lidí při transplantacích orgánu, tento vědátor však své počínaní maskoval za přípravy na transplantaci srdce, bohužel zmizel kdesi v propadlišti dějin. Podobný experiment provedl po té i Dr. Robert White s opicemi, bohužel/díky bohu také bezúspěšně

         V závěru by snad jen bylo dobré podotknout, kdo to vlastně byl, ten náš Vladimírek. Vladimír Demichov byl ruským chirurgem, který žil v letech 1916 – 1998. Kupodivu nebyl doktorem od malých nohou, neamputoval žábám končetiny, spíše se učil podle našeho socialistického vzoru: „ Co si neukradeš to nemáš.“ Byl vyučený zámečník později studoval na Státní univerzitě v Moskvě, kde vytvořil, řekněme jedno z prvních umělých srdcí, které bylo ovšem ze železa. Bohužel musel své studium přerušit, jelikož jej zastihla válka, byl vojákem na východní frontě, bohužel se dalších „šílených ocenění“ nedočkal, zemřel v bídě a chudobě, ovšem dostal medaili 3tí třídy za zásluhy pro celou zemi.

         Akta X : Chci uvěřit (2008), celý tento film se točí okolo této zrůdného nápadu, ve filmu uslyšíte dokonce i o experimentu v SSSR, odkaz na kmenové buňky, dokonce uvidíte i dvouhlavé psy, či pokus na člověku, ale jak už to bývá v Aktech X, vše se zatočí kolem tajemna a díky mediu vypátrají chudáky Rusy s dvoučlenným transplantačním týmem. Jak už to bývá zvykem Fox Mulder, díky své víře v nadpřirozeno uvěří pedofilními knězi a díky mužské ruce ve sněhu naleznou doupě, ve kterém se snaží „vyléčit“ umírajícího Rusáka, který onemocněl na rakovinu plic. Jeho „přítel“ se mu snaží pomoc tak, že sešívají jeho „nové tělo“ avšak jsem se podivil když při konci filmu chtěli chudákovu Rusákovu hlavu přišít na ženské tělo, to bude asi taky nějaká úchylka…. Řekněte, je to mýt nebo fakt?

Jak udělat vlastní zombie / Voodoo, tvůrci Zombie

         Že bych měl zombíky v lásce, to nemám. Ovšem, když se to týká mytologie a záhadných rituálů upoutá to pozornost nejednoho člověka. Ale vité, kde se na zemi vzali poprvé opravdové zombies? Odpověď naleznete dále…

         Voodoo je nejednoznačné označení pro skupinu náboženských kultů, jež vycházejí ze společných kořenů v západní Africe. Tam (na území států Benin a Togo) se dodnes praktikuje prastaré náboženství „vodoun“, spočívající v uctívání předků a nebeských božstev. Termínem „vodou“ nebo „vudu“ se označuje náboženské kulty rozšířený na Haiti a v Dominikánské republice. Tento kulty mají své kořeny ve východo-afrických kulturách. Díky moderní kinematografii se s náboženství „Voodoo“ stala černá magie, jinými slovy umění ďábla.

         Nebudu vás trápit zmínkami o samotném kultu, raději vám povím co je pravdy na panenkách Voodoo. Odpověď na takovouto otázku by zněla jen hodně hypoteticky. Panenky Voodoo jsou původně určeny pro historickou výuku akupunktury v Indii a Tibetu, nikoliv mezi kultem Voodoo. Ovšem díky černým otrokům v Novém světě především v městě New Orleans místní kult Voodoo je používal pro přivolávání kletby na určitou osobu, ovšem je stále záhadou jak na něco takového přišli.

         A tak se dostáváme k opravdové černé magii voodoo a jak jste již ze samotného nadpisu poznali, půjde o Zombie. Existuje celkem dost dochovaných archů o „Povstání s mrtvých.“ Ale jak to vlastně dělají? Není to takovou záhadou. Tuto metodu zastrašování otroci rozvinuli v už v první fáze kolonizace Antilských ostrovů, hned po objevu cukrové třtiny. Důvodem bylo to aby otroci necítili dopady bičů na zádech. Krutí otrokáři jak víme s dějepisu, zrovna nedodržovali lidská práva, či Ženevskou konvenci.

         Obecně rozšířené mylné povědomí o kultu vodou se opírá především o takzvané „zombie“ a „panenky voodoo“. Existují sice určité etnické důkazy o tvoření zombie, jedná se však o nevýznamný jev v rámci haitské venkovské kultury, který není součástí vlastního náboženství vodou. Tyto záležitosti má na starosti spíše bokor (černokněžník) než kněz lwa gine (afrických duchů).

         Byli zombici opravdu mrtví? Nedalo by se to tak říct, nervová činnost v těle takového člověka je snížena na minimum, tohoto „triku“ dosáhli díky jedné malé rybce jménem Čtverzubec Fugu. Tyto rybičky jsou značně jedovaté, osahují Tetrodotoxin. Tento smrtelný jet je ve srovnání s kyanidem draselným, který používali špíoni SSSR v případě, že byli odhaleni, zhruba o tisíc dvěstěkrát silnění. Však díky ředění s desitulovanou vodu se účinek může ztenčit či zcela eliminovat. Jak jsem již podotkl, Tetrodotoxin působí zejména na centrální nervový systém a velice silně jej poškozuje. To způsobuje, že organismus není schopný posoudit, v jaké míře je tělo poškozeno a vyslat signály o bolesti. Tento fakt způsobuje, že lidé paralyzování tímto jedem necítí bolest a otrokáři je mohli švihat jedna báseň. Díky tomto omezení však daný člověk či zobík, jak jen chcete, vlastně necítí nic, ani když mu v podstatě hnije kus těla. Tento efekt má však na svědomí ještě jeden charakteristický rys; podivné pohyby, neohrabaná chůze a pohled do prázdna. Díky narušení nervového systému zasažená osoba není schopná dále vykonávat plynulé pochyby či dokonce v některých případech je dosvědčeno, že osoba nebyla schopná používat nějakou část svého těla, nejčastěji ruce či v extrémních případech byly zaznamená i srdeční zástava.

         Bokor vedl celý obřad. O detailech obřadu je těžko psát, jelikož každé náboženství vyznává trošku jiný řád. Ale v jednom se shodují a to je způsob „výroby“ nemrtvých. Jed je aplikován osobě orálně, to způsobí rychlou intoxikaci těla, díky které se zpomalí vegetativní systém a osoba je prakticky mrtvá. Při podání protijedu, daná osoba takřka oživne, ovšem s dané osobnosti zůstává jen otisk v písku.

         Voodoo, černá magie, kledby, panenky utrpení, zombies. Je to jen báchorka otrokářů, nebo způsob zastrašení svých pánů. Vyplatilo se vyznavačům voodoo, vytvářet nemrtvé, či to byl způsob jak si ulehčit trápení pod ranami biče, co je mýt nebo fakt?

Sríga či Ufón

Neověřená fotografie

     V Sapkowského zaklínači v první povídce je popsán boj Geralda ze Srígou, bájným stvořením, které bylo takzvaně nemrtvé, zrozeno při pohřbení za živa. Ovšem co je na tom pravdy? Sapkowski mírně Srígu přibarvil arabským mýtyckým stvořením, podobný zombí, ghůlem. Pravda je ta, že Sríga je africký název pro více méně něco, co by šlo popsat jedním slovem jako Ufón. Malé zhrbené tělo, s podivnou kuži, která se přelína s oranžové do šedé, velkýma očima a postavou často připomínající člověka. Pokud by se někdo chtěl dohledávat původu, je těžké to odhadnout, toto stvoření nemusí být z našeho světa, vidíme-li jej poprvé. K věci, Sríga je původně afrického původu. Podívame-li se na fizickou stránku jde více méně o degenerovanou opici, většinou již od narození. Která v určitém věku stratí i chlupy. Podlouhlá hlava je vyjímkou, jedinci s narušeným mozkem často nepřežijí ani první den života. Tyto deformace často vedou k přesvěčení, že vzhled se vůbec opici nepodobá, spíše člověku. Co se týče psychytské stránky defomovaných jedincou, záleží na jednotlivem druhu. Ovšem většinou jsou indisponovaní inteligencí, prakticky jsou extrémě hloupé a často zahynou dole pod stromy pádem. Podobné případy můžeme sledovat zejména v okolí konga a na některých ostrovech v tichomoří, kde byly testované jaderné zbraně. V bajích s černého kontinentu je fakt i zmínka jak srígy napadají domácí zvířata občas i lidi. Toto chování lze vysvětlit dvěmi základními faktory; Agresí, která je vyvolána hormonální nerovností v těle defomovaného jedince. Druhou možností, méně pravděpodbnou, je způsobenou nemocí, která ve svém výsledku mění chování jedince, který je nucen živit se jako parazit s krve jiných tvorů, tato nemoc se u lidí nevyskytuje, ošem jsou zmínky o tvz. Upírech (Viz Mýt nebo Fakt 1). Shrunuto podtrženo, je Sríga či Ufón mýtem či faktem?

Tatzelwurm

Podvrh - Pobně však muže vypadat

     Pro mýty o podivných stvořeních nemusíme jezdit daleko. Stačí se podívat do nedalekých Alp, údajně zde žije stvoření, které dokazalo napadnout stádo vepřů dokonce i zaúčtočit na člověka. To by nebylo nějak zvláštní, ovšem kdyby nepřipomínalo svým vzhledem červa s malýma pacičkama u hlavy. Tatzelwurm, neboli Prackatý červ, jak jej nazývají místní lidé, je ve skutečnosti opravodou záhadou. Jedná o zvíře se zhruba o šedesáti až sto dvaceti centimetrech s válcovitým tělem a pracičkama u hlavy, rozhodně si jej nespletete. První zmínky o tomto záhadnem tvorovi jsou datovaný k roku 1799 v městečku Unken. Onehdá se jeden farmář vydal do lesa na maliny, při průchodu jedním údolím však narazil na Tatzelwurma a né jednoho rovnou dva, vylekal se těchtostvoření natolik, že zemřel. Ovšem tato informace není potvrezna, spolehlivější zdroj tvrdí že v roce 1908dr.A.von Drasenowitsche popsal útok Tatzelwurma na člověka, údajný dvoumetrový skonk tohoto červa spíš připomína jakéhosi hada, po dvou ranách nožem se údajně podařilo zvíře odehnad, drželo se za oblečení malými drápky. V roce 1926 došlo k dalšímu útoku na člověka, dvanactiletého pastevce, který útoku odolal, však nikdy nemluvil o tom co se stalo. V roce 1954 byl spatřen opět Tatzelwurm při útoku na domáci vepře skupinkou zemědělců. Ptámeli se existuje toto zvíře vůbec a proč je považováno za cryptogení. Přesvěčivé důkazy nebyly ještě nikým předloženy. Členitý terén zaručuje jistou nevýhodu při zkoumání těchto tvorů. Toto zvíře může být vlastním druhem, tato možnost se nedá zcela jistě vyloučit. Druhou možností je záměna ze salamadrem (mlokem). Ovšem pokud důkladně prozkoumáme vyprávění různých obětí zjistíme jisté spojistosti. Výskyt byl vždy v údolích, tedy ve vlhkém prostředí, to ukazuje na obojživelníky, nikoliv na hady. Co se týče útoku na člověka či zvíře, nepodobá se hadům. Jelikož mají v povaze svou obět bud otrávit či uškrtit, nikoliv zakousnout. Tatzelwurn by mohl obojživelný predádor, teoreticky by mohl žít ve vodě popřípadě lovit na souši. Díky popsané velikosti je možné, že by se živil různými hraboši či ptáky. Útok na člověka musel být spuštěn mechanicky, to znamená vyrušení tohoto tvora či zápachem čerstvé krve. Podobné velice odpudivé stvoření je Axolot Mexický, také obojživelník, který se více podobá rybě než ještěrce. Celý život zůstavá v larválním stavu, jeho metamorfóza vzniká jedině při vysušení kaluže, kde žije. Podobných podivných stovření je celá řada, ovšem je tento živočich faktem či mýtem?

Sodoma a Gomora

Skutečná fotografie

     Odtrhněme se nyní od podivných hnusných stvoření a podívejme se nyní do historie lidstva na Sodomu a Gomoru, dvě mocná Sumérská města. Na konci třetího tisíciletí před naším letopočtem se tyto dvě města ocitly v nevoli Boha, který je Ďábelským větrem smetl s tehdejších map. Podle legend to byla velká prachová stěna valící se na město. Vše umíralo, zvířata, rostliny i lidé, ti co přežili zemřeli hlady, či odešli hledat život jinam, kde Bůh neuvalil svou nevoli. Tento příběh starý více než čtyři tisíce let je popisem pádu Akkadů, obyvatel na území mezi Tigrisem a Eufratem v Mezopotánii.Bůh podle hebrejské bible uvalil svůj hněv na tyto lidi a smetl je s map. Ovšem co je na tom pravdy, opravdu zanikl tato vyspělý národ kůli všemocného Pána, či kvůli jiným změnám. Mezopotánie byla velice zatěžována zemědělstvím, zhruba před 4200 lety ovšem nastaly jisté změny vedoucí ke kolapsu této civilizace. Dábelský vítr, říkávali. Vysvětlení tohoto býtyckého bájného faktu není zas až tak těžké. Jedná se o prašnou bouři, která je nejvíce známa s jižní ameriky. Podobně jako v mezopotánii byla i Texasu a přilehlých státech zaznamenána prašná bouře a to né jednou. Důvodem vzniku takovéto bouře, bylo odstravování vysokých trav a obnažování suché půdy. Stěna prašné bouře vypadá impozantně, valící se prach je však velice nebezpečný s několik praktických důvodů; snižuje viditelnost na nulu, prakticky nic nevidíte. Dalším nebezpečím pro živý organismus je vdechnutí malých částeček prachu, které vás lehce udusí. Vaše plíce se v podstatě naplní prachem ale opravdu velkým nebezpečím je zasypání prachem či pískem. Bouře dokáže vytvořit obrvoské nánosy a pohřbít cokoliv pod sebou. Podle několika teorií se podobný případ stal v Sodomě a Gomoře, extrémní sucho v těchto letech, dokázané vědci pomocí radiokarbonových měření dokazuje to, že se ohromně zvýšila teplota v jednom desetiletí. Mezopotánie byla závislá nadeštích, nejednalo se o zemědělce ale o krajinu. Sucho vedlo k úhynu vegetace a obnažování půdy. Podle sedimentů lze vyčíst že většina prachu pochází s okolí ovšem byly zde nalezeny i častice vulkanického původu, bouhužel s neznámého vulkánu, říše Akkadů se rozpadla zdřejmě v důsledku nedostatku jídla. Bylo teda město Sodoma a Gomora zničeno Ďábelským větrem ve kterém vše umíralo nebo klimatickými změnami? Je v eposu Erra mýt nebo fakt?

Trpaslici a hobiti

Počítačová simulace vzhledu

    Opět s jiného soudku. Trpaslíci a hobiti, jinými slovy půlčíci (půl lidi). Kdo by o těchto fantasy stvořeních neslyšel? Trpaslíci, podle fantasy menší než lidé, typičtí svými plnofousy. Těžko rozeznat ženu od muže. Jsou vynikající stavitelé, kutaci (kováři) a důlníci. Staví zejména doly, kde těží horininy. Mají neuvěřitelnou lásku ke zlatu. Oproti toho Hobiti (podle J.R.R. Tolkiena) jsou menší než trpaslíci, jsou zavalitější zláštním znakem jsou chlupaté nohy. Svým chováním se spíše podobají lidem, než trpaslíkům. Ovšem co na těchto mýtech faktem? Rozebereme si skutečný původ hobitů; ostrov Flores, větší ostrov v Indonésii. Podle legendy o Ebu Gogo jak je nazývali „normální lidé“ žili v ukrytí v džungli a sežrali všechnoco bylo k mání. Jednalo se tedy o nějaké půlčíky, přesněji homo floresiensis. Oběv těchto lidí není nic nového, však ani nic starého, jedná se o druh slabě připojínající neandrtálce. Žili zejména v jeskyních a živili se lovem. Pozoruhodné je však fyzionomická část, zejména jejich mozku. Ten byl velký zhruba jak u šimpanzů ovšem byl schopen složitých úkonů jako byla výroba předmětu či organizovaný lov. Tito půlčíci byli schopni ulovit i jinou raritu na ostrově, zakrslého slona. Jejich vzrůst byl pravěpodobně ovlivněn klimatem a nedostatkem potravy, ovšem může se jednat o incestní dedičnou degeneraci. Hobiti nicméně zanikly v propadlišti dějin. Zůstavá otázkou zdali se vyskytli jen na ostrově Flores nebo i snad i v Evropě? Musíme zde rozlišovat dva základní faktory: nedostatek růstového hormonu a Lidi florešcké. V tomto ohledu spekulují některé teorie i okolo Leprechánu (podle irské mytologie malých lidiček, kteři si schovávájí hrnec zlata). Jedná se rovněž o odnož Lidí florenských či o trpasličího člověka (nedostatek RH), je zde ovšem jistá podobnost s trpaslíky. Jsou trpaslíci v evropě mýtem či faktem?